Dýňodlabání

III. ročník DÝŇODLABÁNÍ – úterý 27.10.

Počáteční spekulace s termínem nám přinesly štěstí a nakonec krásně teplé podzimní odpoledne, které vydrželo i celý podvečer. Tentokrát nám to vycházelo podle harmonogramu. Vše jsme promyslely do detailu. Byl dodržen čas dlabání i rozsvěcení dýňáků, povedl se i hromadný start „všech účastníků“ a to od haly. Průvod měl své „blikající“ organizátory, uklizečky pracovaly jako o závod. Škoda byla, že dlabání se účastní stále méně a méně dlabačů. Zato lampionový průvod nebral konce. Trasa byla trochu pozměněna, a měla jediný úkol: Dodržet časový interval 1 hodinu a přitom obejít všechna tři stanoviště se strašidly. Nikdo netušil, kde se skrývají a tak nás téměř vždy překvapily nejen stanovištěm, ale i svým strašením. Počáteční volné tempo se pozvolna proměnilo v mírný kvapík, neboť ohňostroj byl připraven na 18,30 hodin. A to si nechtěl nechat nikdo ujít. A tak jako loni to byla opravdu nádhera. A komu se nechtělo domů a kdo se trochu zdržel, viděl ještě let balonu. Byla to taková pěkná oslava podzimního, dušičkového svátku. Poslední hloučky lidí se jen velmi pomalu rozcházejí. Povedlo se to, i když rozhlas zase nefungoval. Nasáklí atmosférou, plné dojmů jdeme okouknout, kolik dýňáků ještě svítí. „Čekárna“ je podezřele prázdná,ale na dvoře ve školce už vidíme první ničivé stopy. Tak tohle byl Alešův pavouk Dýňák a tohle čísi cukeťák a tady už se to nedá poznat. Zrychlujeme a téměř běžíme k hale a nevěříme svým očím. Tady v tom snad někdo skákal nebo tu proběhlo stádo prasat? No to je neuvěřitelné. To se nám snad zdá? Ne nezdá. To je holá realita. Jak dlouho si necháme místními pubertálními vandaly ničit i to málo co je v naší obci pěkné?